Blog

Máš někdy pocit prázdna… i když jsi obklopená lidmi, kteří tě milují?
Jako by něco uvnitř chybělo, i když zvenku vypadá vše v pořádku?
Tento pocit je častější, než si myslíme — a není to slabost.
Je to jemné volání duše po návratu k sobě.

Proč to tak může být?
• Nevíš, jak lásku přijímat.

Možná v minulosti nebylo bezpečné, když ti někdo vyjadřoval lásku, pozornost nebo péči. Tělo si to pamatuje — a tak láska může působit cize nebo nepohodlně.
• Získáváš pocit hodnoty skrze druhé.

Když jsme byli milovaní jen tehdy, když jsme byli „hodní“, výkonní nebo užiteční, naučili jsme se, že láska přichází zvenku.
A vnitřek zůstává prázdný.
• Zapomněla jsi na sebe.

Možná jsi roky dávala energii do ostatních.
Možná jsi vždy byla pro někoho.
Ale kdo je tu pro tebe?
• Hluboko uvnitř chybí přijetí pravdy o sobě.

Pravdy, že jsi dost.
Že tvoje hodnota není výsledkem toho, co děláš, ale toho, kým jsi.

Jak se z tohoto prázdna vymanit?
 1. Přijmi pravdu:
Prázdno není nepřítel. Je to místo, které čeká, až ho zaplníš sama sebou.
Ne lidmi. Ne výkonem.
Sebou.

2. Přestaň se na sebe zlobit.
Nic jsi „neudělala špatně“. Jen jsi dlouho neměla bezpečný prostor milovat sama sebe.
Teď ho můžeš vytvořit.

3. Přijmi sebe jako nejdůležitější bytost ve svém životě.
To není sobecké.
To je základ.
Když miluješ sebe, tvůj vnitřní svět se naplní – a přestaneš hledat potvrzení venku.

4. Začni vnímat, co máš ráda.
Zeptej se sama sebe:
„Co mi dělá dobře?“
„Co mě uklidňuje?“
„Co mi dává radost?“
A dopřej si to. Každý den, i v malosti.

5. Láska se učí skrze čin.
K sobě. Pro sebe.
Když si dovolíš péči, jemnost, hranice a pozornost…
uzdravuješ hluboké vrstvy, které prázdno vytvořily.

Návrat k sebelásce je návrat domů.
K místu, kde jsi v bezpečí.
K místu, kde jsi chtěná.
K místu, kde jsi milovaná.
Ne podmíněně — ale naprosto.